V průběhu několika dní navštívili studenti naší školy nejzajímavější místa Provence.
Putování začalo u Pont du Gard (Gardského mostu), skvěle dochované části největšího římského akvaduktu. Stavba z počátku 1. století n. l. sloužila svému účelu až do 9. století a dodnes je považována za jeden z divů antického světa. Akvadukt, jehož valná část vedla pod zemí, byl dlouhý 47 km a denně přiváděl 35 000 m³ vody z pramene u města Uzès do města Nîmes. Samotný most je s výškou 49 metrů nejvyšším mostem, který kdy Římané vybudovali, a od roku 1985 je zapsán do Seznamu světového dědictví UNESCO.
Neméně zajímavá byla lokalita Les Baux de Provence, malebná vesnička ležící na skalnatém ostrohu kolem zříceniny feudální pevnosti. Pevnost hrabat z Les Baux je opředena děsivými příběhy a údolí zvané Val d´Enfer (Pekelné údolí) prý posloužilo jako inspirace pro Dantovo Peklo. Zajímavostí je, že název vesnice odráží i pojmenování hliníkové rudy bauxit, která zde byla objevena roku 1821. Nevšedním zážitkem se stala návštěva velkolepé audiovizuální show Carrières Lumières. Za doprovodu podmanivé hudby nás provedla fascinujícím světem tvorby Pabla Picassa a Fridy Kahlo, jejichž paleta barev, symbolů a emocí ožívala přímo na skalních stěnách původního lomu.
Následující den jsme navštívili Gordes, jednu z nejznámějších a nejfotogeničtějších skalních vesnic celého regionu, ležící na skalnatém vrcholu asi 40 km od Avignonu. Název je odvozen od keltského kmene Vordenses, který tuto oblast obýval od doby železné až do římské expanze. Z původního oppida postupně vznikl důmyslný ochranný systém, který v průběhu 8. až 10. století sloužil k obraně proti Saracénům. Vesnice, dříve symbol života zcela odříznutého od světa, je dnes domovem umělců a cílem tisíců turistů. Právem je tak řazena do oficiálního seznamu „Nejkrásnější vesnice Francie“ (Les Plus Beaux Villages de France). K jedinečné atmosféře přispívá i nedaleké opatství Sénanque (Abbaye Notre-Dame de Sénanque), světoznámý cisterciácký klášter založený roku 1148, obklopený levandulovými poli. Rozkvetlé fialové plochy jsme kvůli podzimnímu termínu již neviděli, ale v místní klášterní dílně jsme si udělali radost nákupem tradičních, nejen levandulových, výrobků pro své blízké.
Další den byl tak trochu odpočinkový. Navštívili jsme letovisko Le Grau-du-Roi, kde jsme v místním akváriu pozorovali lachtany, žraloky a další zástupce mořského světa. Poučné byly informace, jak naše civilizace ničí mořský ekosystém. Podle odhadů vědců hrozí, že do roku 2050 může hmotnost plastů v oceánech převýšit hmotnost ryb. Naší pozornosti neunikl ani národní park Camargue – domov plameňáků, polodivokých černých býků a bílých koní, na kterých jezdí místní kovbojové (gardians). Škoda, že jsme park pouze projeli. Naše putování končilo v Saintes-Maries-de-la-Mer. Prošli jsme křivolaké uličky, vyšlapali 53 schodů na střechu kostela z 12. století, odkud jsme městečko vnímali z ptačí perspektivy. Část výpravy navštívila i kryptu zasvěcenou Černé Sáře (Sára la Kali), která dle legendy pocházela ze vznešeného cikánského rodu. Dodnes je jedinou „svatou“ pro většinu Romů a každoročně se k ní 24. a 25. května sjíždí poutníci z celého světa, aby jí vzdali hold. Plni dojmů z historie a dávných legend jsme se na závěr dne odměnili zaslouženým koupáním v moři.
Poslední zastavení patřilo Avignonu, městu známému bohatou historií a velkým významem pro křesťanský svět v době středověku. Program jsme zahájili prohlídkou Papežského paláce (Palais des Papes). Tato impozantní stavba je největším gotickým palácem na světě a vzhledem připomíná spíše nedobytnou pevnost než rezidenci papežů a později i avignonských vzdoropapežů 14. století. Interiéry paláce jsou strohé, neboť během Velké francouzské revoluce byl vydrancován, později sloužil jako vězení a vojenská kasárna. Co nás obzvláště zaujalo, je česká stopa – kopie busty Karla IV., který Avignon několikrát navštívil, a Matyáše z Arrasu, který zde působil jako architekt papežské kurie. Karel IV. byl ohromen Matyášovým talentem, vykoupil ho z papežských služeb a odvezl s sebou do Čech, čímž byly položeny základy slavné pražské gotiky.
Následně jsme se prošli po mostě Pont Saint-Bénézet (známém jako Avignonský most), ke kterému se váže známá lidová písnička „Sur le pont d’Avignon“ (Na avignonském mostě). A víte, proč most končí uprostřed řeky? Na vině je divoká řeka Rhôna. Katastrofální povodeň v roce 1668 smetla velkou část konstrukce a z původních 22 oblouků zbyly pouhé 4. Opravy byly finančně neúnosné, a tak byl most kolem roku 1680 oficiálně opuštěn.
Poté nás čekala katedrála Notre-Dame des Doms a prohlídka samotného města, kterou jsme zakončili volným časem na nákupy. Někteří si nemohli nechat ujít procházku malebnou ulicí Rue des Teinturiers (Ulice barvířů). Ta se vine podél kanálu řeky Sorgue a je lemována staletými platany, malými butiky, galeriemi a útulnými kavárničkami. Původně průmyslová čtvrť se stala centrem umělců s nezaměnitelnou, lehce hipsterskou a bohémskou atmosférou.
V podvečerních hodinách jsme odjížděli domů.
Au revoir, Provence. Věříme, že se ještě setkáme.
